Ema je letuška a Radek je šéfem logistického oddělení ve firmě automobilového průmyslu. Potkali jsme se na velkém dětském hřišti na Hluboké. Společně mě oslovili, když postřehli, že se synem sice mluvím německy, ale oba s ostatními mluvíme česky. „Když se nám narodil Tomášek (nyní 5 let), shodli jsme se na tom, že na něj budeme mluvit anglicky, jak jen to půjde. Oba dva jsme používali v práci angličtinu několik hodin denně a i mě připadlo přirozené, že si tak mohu udržet své znalosti i na mateřské“, vysypala na mě Ema bez obalu. „Tomík celkem dobře rozuměl a začínal i komunikovat v angličtině. Ale pak se narodila Emička,“ dodal Radek „a to už pro nás bylo náročné a vzdali jsme to. Taky jsme měli strach, že se Emička bude cítit odstrčená, že nám nerozumí. Oba nás to dost mrzí. Rádi bychom se doma k angličtině vrátili, jen dost dobře nevíme jak.“
Ema s Radkem nejsou jediní rodiče, které jsem potkala, a jsou v podobné situaci. Řešení je vlastně velmi jednoduché. Důležité je se ještě před narozením dítěte rozhodnout, zda budete používat angličtinu (němčinu, …) k běžné komunikaci nebo jen mimochodem (ovšem každý den) zařadíte některé časté anglické fráze do rozhovorů.
V prvním případě je třeba být důsledný, proto je opravdu důležité se jasně rozhodnout. Samozřejmě, že obě možnosti jsou pro Vaše dítě skvělá volba. Emě a Radkovi jsem poradila, aby se pozvolna vrátili ke komunikaci v angličtině. Každou anglickou větu by měli následně říci česky, aby Tomík rozuměl a zároveň si fixoval anglické fráze. Postupně nebude třeba některé často používané fráze překládat, i když Tomík bude odpovídat v češtině. Není nutné ho nutit k angličtině, nicméně doporučuji sem tam ho požádat, aby po Emě nebo Radkovi nějakou frázi zopakoval. Tak si je bude fixovat a zároveň mu přijdou přirozené – rodiče to tak přece řeknou. Buďte trpěliví a nenechte se vyvést z konceptu, když dítě řekne, abyste mluvili česky. Vyhovte mu, ale po dvou třech českých větách přejděte opět do kombinace cizího a mateřského jazyka. Buďte ohraná deska. Úspěch se zaručeně dostaví.
– A Emička? Starší bratr je jako obdivovaná celebrita. Bude brát angličtinu jako samozřejmost a Ema s Radkem mají díky ní šanci rozšířit svou rodinou komunitu. Nebojte se s dětmi mluvit cizích jazykem, ve kterém jste si jistí. Budou ho nasávat jako „houby“.
Sama jsem začínala s němčinou v 21 letech a ještě si dobře pamatuji, že to byla celkem velká dřina. Ráda bych našemu synovi otevřela dveře a umožnila, aby svoje síly mohl napnout i jiným směrem. Aby němčinu používal jen jako nástroj k dalšímu vzdělávání třeba u našich západních sousedů. Budu ráda, když nás bude co nejvíce.
Chcete nám něco k tomuto tématu sdělit? Pište, volejte. Budeme se těšit.